Od roku 2035 Evropský parlament schválil zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem. Zákaz se vztahuje na osobní a lehké užitkové vozy a náhradní alternativou se má stát elektromobil. Vzhledem k tomu, že některé státy se snaží termín zákazu zrychlit na rok 2030, tak lze napsat, že termín této revoluční změny je již za dveřmi. Proto již je na místě podívat se na to, co nám stávající technologie a elektromobility v tomto směru nabízí a zda jsou dostatečnou náhradou za spalovací motory, nebo zda se alespoň na horizontu rýsuje řešení, které se tou náhradou může stát.
Bohužel při pohledu na stávající nabídku, nelze říci, že elektromobily jsou plnohodnotnou náhradou za stávající spalovací auta. Pomineme-li skutečnost, že jejich cena je dvojnásobná a kupní síla mnoha lidem neumožní si takové auto pořídit. Nezdá se, že by bylo reálné cenu výrazně snížit v daném horizontu, zejména z ohledu na cenu baterie. Dále životnost a dojezd takového vozu je v lepším případě poloviční.
I kdyby se našel způsob financování, který by umožnil lidem zachovat si mobilitu a zákazníci by se dovedli smířit s výrazně kratším dojezdem a životností vozu, tak ani tak nedokáže elektromobil nahradit ve všech segmentech spalovací vůz. Jako příklad lze uvést obytné auto. Pro karavaning nenabízí známé stávající technologie v tomto směru žádné přijatelné řešení.
Od příznivců elektromobilů se sice můžeme dozvědět, že již dnešní vozy umožňují pohodlný dojezd do Chorvatska se dvěma, či třemi nabíjeními po cestě, což stávající elektoauta pohodlně zvládnou a popřípadě svůj argument podpoří příkladem osobních elektroaut a k tomu mohou doplnit výpočet výkonu a dojezdu takového vozu. S přesvědčením o své doložené pravdě. Což je z jejich strany pouze nepochopení problému, jaký karavaningu elektromobilita přináší.
Nepochybně nejen v tomto případě je jejich teorie na hony vzdálená realitě. Stačí se podívat na stávající nabídku obytných vozů a jejich dojezd uváděný výrobci, který i tak může být nadhodnocen. U klasického obytného vozu typu polointegrál je to aktuálně kolem 200 kilometrů. V případě alkovny by to bylo ještě výrazně méně, takže s takovým typem obytného vozu by se prakticky nedalo ani vyjet. Protože již při startu a plné baterce by výletníci měli dojezd, jako má spalovací motor na rezervu. Těžko si představit, jak takové auto k výletu využít. Nicméně vzdejme se alkovny a zůstaňme u o něco úspornější verze polointegrálu a zkusme si optimisticky připustit, že dojezd 200km bude vždy garantován a že úpravou legislativy se umožní, aby obytné auto do 3,5t mohlo vážit o tisíc kilogramů víc.
S takovým vozem lze dojet do chorvatského kempu, i když cesta bude trvat minimálně o půl dne déle než obvykle. Nicméně karavanisté si nepořizují obytné vozy proto, aby je dopravily z místa A do místa B a tam strávili svojí dovolenou. K tomu obytné auto nepotřebují a k tomuto účelu by jim lépe posloužilo běžné osobní auto. Obytná auta se pořizují pro cestování a poznávání nových krajů. To v reálu znamená, že karavanisté si vyberou oblast a tu procestují. Někde se zdrží den, či dva a někde třeba týden. Někdy v kempu a jindy v přírodě, například v horách, kde obvykle není žádná zásuvka a tudíž ani možnost nabití čehokoliv. Těžko se budou na lesních a horských parkovištích zavádět nabíjecí stanice pro elektromobily. Argument, že v tomto případě lze využít solární panely je taky nesmyslný. Ty karavanisté využívají již nyní. Obvykle stačí pro spotřebu elektřiny v obytné části a maximálně tak k nabíjení elektrokol, ale nabíjet s nimi elektrovůz je nereálné. Takže takové obytné auto nelze k těmto účelům využívat. Taková je praxe, která se velmi liší od teorie příznivců elektromobility. Karavaning, tak jak ho dnes známe, elektromobilitou končí a reálná náhrada, která by se dala v tomto koníčku využít je v nedohlednu. Na rozdíl od termínu zákazu prodeje klasických aut.